Sally a spol..........díl 7 - Lopatka

7. června 2007 v 13:04 | Darik |  Sally a spol.
Cestou přes vylidněný nádvoří jsem uvažovala co mám dělat. Jestli se mám jít pokusit to bláto smejt na záchod a pak teprve jít do třídy. To bych si utrhla malinko menší trapas než kdybych napochodovala do učebny v plný (zablácený) kráse. Ale to bych zase neměla pádnou výmluvu pro svůj pozdní příchod. Takhle mám alespoň výmluvu i s názorným příkladem. Vlekla jsem se do schodů ke svý třídě (mrcha jedna je až ve třetím patře). Čím blíž jsem ale třídě byla, tím víc mě opouštělo začáteční rozhodnutí jít do třídy jako houmles. Jak na mě bude asi Willkinsová zírat, když přijdu do třídy v tak ušmudlaným stavu? Nebudou na mě všichni do smrti zírat jako na blba? Profesorak Willkonsová je správná, ale nejsem si úplně jistá, jestli by tohle nevzala jako provokaci. Svý pochmurný myšlenky jsem ale vzápětí vypustila z hlavy, když jsem uslyšela, že po chodbě někdo rázuje, asi na záchod. Když se ztrapním před třídou, dobře, bude to blbý, ale před někým cizím...Vlítla jsem za roh, aby mě ta osoba neviděla, ale pozdě. "Sally, seš to ty?" Chvíli jsem dělala, že tam nejsem, třeba ta osoba odejde, a bude si myslet, že měla haluciance, ale bohužel - takovej luxus, jako je štěstí mi nebyl dopřán. "Jé, ahojky Sally! Proč se přede mnou schováváš?" Jak jsem se tak choulila za rohem, a dělala neviditelnou Sally, vypadal jsem snad ještě blběj, než kdybych se neschovávala. Seděla jsem na bobku a zírala zabláceným ksichtem na... Lopatku. Vy vlastně ještě nevíte, kdo je Lopatka. Nebojte, ona se tak nejmenuje, to je jenom přezdívka. Po pravně, já ani nevim, jak se jmenuje Lopatka doopravdy. Prostě jí vodzačátku znam jako Lopatku. Já vlastně o ní skoro nic nevim. Vim akorát, že je jí čtrnáct a že bydlí někde poblíž našeho domu. Je to dost zvláštní, že děti dvou nejlepších kamarádek, jako moje máma a Lopatčina máma bezpochyby jsou, se vpodstatě ani neznají.
Zírala jsem do jejích velkých modrých očí podmalovaných černou tužkou, který na mě tázavě hleděly z výšky. Zvedla jsem se ze země a zvedla tašku, která mi při tom rychlým výpadu za roh sklouzla ze zad. "To je novej mejkap? Kdes ho koupila? Musim si ho taky pořídit!" Lopatka na mě pobaveně koukala, ruce složený na prsou. "Hek, no...víš, já ho nekoupila..." začala jsem a nejistě přešlapovala na místě. Nejradši bych v tuhle chvíli byla někde hodně daleko (tak třicet metrů pod zemí, kde neni Lopatka a školník Crab). "Vohodil tě autobus?" Zeptala se Lopatka, když se nedočkala pořádný odpovědi na svou první otázku. "Jak to víš?" Zablekotala jsem se vykuleně a přestala přešlapovat nohama. "No, taky se mi to párkrát stalo..." Odpověděla Lopatka protáhle a roztáhla pusu do širokýho úsměvu. "No nic, budu muset pokračovat, ať po mně Lilek ( to je mimochodem nejhorší fyzikář na škole) nevyhlásí pátrání!" Zasmála se, zamávala mi na pozdrav a rychlým rázným krokem odkráčela na záchod, kde byl původně cíl její cesty, než si všimla zablácenýho přízraku (mě). Chvíli jsem tam ještě ohroměně stála a zírala na její červenou hřívu vlající za ní do rytmu její chůze. Lopatka si totiž hrozně ráda barví vlasy na zeleno, červeno, modro, fialovo, žluto, oranžovo, černo, tyrkysovo... Ale červenou má už skoro dva týdny, asi se jí líbí ze všech nejvíc.
Jak jsem se tak pachtila ještě do jednich schodů ke svý třídě, řikala jsem si, že ta Lopatka je vlastně hrozně hezká. Dlouhá hříva barevnejch vlasů jí splývá skoro až na zem (ne, kecam. Ale má je dost dlouhý). Má štíhlou podstavu, štíhlí opálený nohy a plochý břicho (ach jo, kdybych tak mohla bejt opálená a nebejt bílá jako sireček...), který teda hrozně ráda odhaluje v upnutejch tričkách a barevnejch legínách. Vlastně mě dneska hrozně zaujalo, co měla Lopatka na sobě. Tričko měla bílí, s blejskavým obrázkem Mickey mouse. zelený legíny a červenou nařasenou minisukni. A věřte nebo ne, jí sluší snad úplně všechno, takže i tahle chameleoní kombinace ji děsně sekla. A strašně jí lituju za tu blbou přezdívku. Vůbec necápu, proč si ji chudinka Lopatka vysloužila.
Tak jsem se dopádlovala až k učebně chemie, kde mělo bejt místo konání mýho dalšího trapasu. Zhluboka jsem se nadechla, rozklepanou rukou otevřela dveře (který mimochodem děsně zaskřípěly, jako ostatně všechny dveře v naší rozvrzaný škole) a vztoupila do dveří za hlasitého : "Dobrý den!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 message from mars | 8. června 2007 v 16:58 | Reagovat

čauwesky lide. tvůj blogís se mi fuckt líbí. Dej sem plís ňáky fotešky Tokiáků a Pussycat Dollz!!!

2 Daggy | 8. června 2007 v 18:03 | Reagovat

Ahoj obyvateli marsu. Díky za komentář. Promiň, ale žádné "Tokiáky" sem opravdu nedám, protože já mám jinej vkus co se hudby týče. Například "Sjetá kočka" nebo "Stepující bizoni".  :D

3 Týna M. | 9. června 2007 v 14:02 | Reagovat

:-D heh ještě aby tu byly tokio hotel :-! ble...No hele a vůbec daggy píšeš to co se ti doopravdy stává nebo to celičký vymejšlíš?Jo a mám taky jeden takovej divnej blog tak ti na icq napíšu jeho adresu ptž nechci aby to někdo jinej viděl ptž je to trpaný :-D tam píšu samý kecy...Jo a jinak supr supr supr pokračování! :-)

4 Týna M. | 9. června 2007 v 21:41 | Reagovat

*oprava TRPANÝ=TRAPNÝ

5 Daggy | 9. června 2007 v 22:05 | Reagovat

Nějak jsem nepochopila, na co se mě ptáš ve větě: "No hele a vůbec daggy píšeš to co se ti doopravdy stává nebo to celičký vymejšlíš?" promiň, ale nevim co se po mně chce (=dlouhý vedení:D)

6 Týna M. | 10. června 2007 v 12:19 | Reagovat

Aha :-D Mno jako jestli je to třeba z tvýho života jenom něco třeba.A nebo jestli je to tvá pouhá (Velká jestli jo) fantazie :) ??

7 Daggy | 10. června 2007 v 14:51 | Reagovat

No, spíš to druhý. I když něco je občas taky podle skutečnosti. Ale jenom občas a něco.

8 Kostík | 10. června 2007 v 20:45 | Reagovat

Bože, to neexistuje normální blog bez Tokiáčů?  Tenhle blog je super, protože se tady nepíše jenom o Tokio hotel a protože na vás nebliká neonová obrazovka. (blé) Je tu klidný pozadí a tak se to dobře čte. P.S. Napiš další díly :-)

9 Daggy | 11. června 2007 v 18:06 | Reagovat

Díky Kos(t)íku. Já Tokio Hotel taky nijak zvlášť nemusim, ale to je věc názoru. "Message from mars" třeba zase neposlouchá Sjetou kočku :D

Jak jsem už napsala Týně M., další díly budou asi za dlouho, protože nemám  bohužel vůbec čas..... :'(   ale to ty asi znáš, že? :)

10 Fee | Web | 21. června 2007 v 23:39 | Reagovat

To jsem se dneska taky schválně oblýkla jak Lopatka...hustý,si vezmu do školy =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.