Ach - och - uch...

29. března 2007 v 14:25 | Darik |  Mé chvilkové záchvaty filosofie
Poslední dobou mám takový zvláštní pocit, že se mě pokouší někdo vodkrágnout (přeloženo do češtiny: zabít). Né že bych snad viděla v naší ulici podezřelýho chlápíka se sekerou, nebo tak něco, ale pořád mám takovej blbej pocit. Večer usínám s baterkou, na záchod chodim jedině s kuchyňským nožem, lekám se vlastní mamky (né že by byla tak děsně ošklivá, nebo děsivá, ale pochopte, já se teď lekám každýho) a než odemknu dveře, zrengenuju každýho ošklivým pohledem. Sice to nedává smysl s mým smrtelným (doslova a do písmene) zaměřením, ale víte, ono
je lepší si svoji drahocennou smrt naplánovat dopředu, než aby to za vás udělal chlápek se sekerou (nebo hůř - s motorovou pilou...). Teď mi přijde zase podezřelej táta, protože drží v ruce otvírák na pivo, a tím se dá skvěle uřezat hlava, no ne? Mamka zalívá kytky, což je ještě horší. Když budete chtít někoho zabít (plesnivou) konvičkou na kytky, možná si ani neuvědomíte, jak je to snadný. Anebo sousedka - práší deku. Co když mi zrovna do (otevřenýho) okna, vedle kterýho sedim, sype otrávený prášek (nebo lépe řečeno otrávené kočičí chlupy)? Možná, že se radši začnu zaměřovat na něco veselejšího, než je smrt (i když smrt je taky veselá, nebo ne?), protože už mi z toho šplouchá na maják....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fee | Web | 21. června 2007 v 0:20 | Reagovat

tak to bylo jókezní =D

2 Daggy | 22. června 2007 v 16:06 | Reagovat

Oh....jsem potěšena :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.